Informujeme
Právě končí to období, kdy se v dosud černých svazích rozzáří bíle kvetoucí keře a upozorní na sebe nebývalou krásou. Uplyne ale pár neděl, vítr ty bílé kvítky odvane, všechno kolem se zazelená a po zbytek roku si na to anonymní křoví, které nejspíš ani neumíme správně pojmenovat, už nikdo nevzpomene.
Ono to tak obvykle bývá, že si věci kolem sebe uvědomujeme nejsilněji právě v okamžiku, kdy o ně přicházíme, nebo kdy procházejí nějakou viditelnou změnou. Všude kolem nás rostou stromy; některé si vyrostly jen tak samy, jiné kdosi zasadil. A jednoho dne přijdeme ke smutnému pařezu – a tu nás to zabolí, tu pocítíme ztrátu, bezmoc a vztek. Ale potom dělníci místo uklidí, nějaký bagr ten pařez vytáhne a za pár neděl je to zrovna jako s tím křovím, nikdo si už ani nevzpomene. Co na tom, že ten strom rostl třeba desítky let.
Nenechme se mýlit novou výsadbou, ve skutečnosti stromů v Radotíně setrvale ubývá. Mizejí totiž ty nejcennější a nejnenahraditelnější, tedy staré vzrostlé stromy. Někde je porazí vítr nebo stáří a nemoci, daleko častěji to ale jsou bagry a motorové pily. Někdy kvůli výstavbě, někdy docela zbytečně i tam, kde by stačilo udělat redukční řez, věnovat jim včasnou péči, popřípadě je prostě nechat být. A jinde dokonce jen proto, že lidem vadí padající listí nebo ovoce.
Statistika je ale neúprosná: roli, kterou v přírodě zastává jeden vzrostlý strom, na sebe nedokážou vzít ani desítky těch nově vysazených. A tatáž statistika zároveň dokládá, že z těch proutků se dospělosti dožije jen každý sedmnáctý.
V Radotíně zanedlouho začne další masivní a dlouholetá výstavba, která nepochybně bude znamenat konec pro další řadu stromů, tak jako ostatně barbarské zbourání Macháčkova gruntu znamenalo i úplné vymýcení desítek vzrostlých stromů na přilehlé zahradě.
Lidé mají obvykle ke stromům velmi emotivní vztah a jejich ničení nesou nelibě. Rozhodli jsme se proto uspořádat anketu o nejkrásnější radotínský strom. Záměrně vybíráme jen takové stromy, které rostou ve veřejném prostoru a které jsou ohroženy budoucí výstavbou. Možná kolem nich každý den chodíte. Zastavte se tedy a podívejte, jak jsou krásné a o kolik nám zpříjemňují život. Vždycky totiž slýcháme dost rozumných argumentů, proč ten nebo onen strom musel zmizet. Nenechme se ale opíjet rohlíkem: nebo snad je kvalita našich životů měřitelná pouze rozumnými parametry? Tak jako člověk a jeho život nejsou jen excelová tabulka a souhrn čísel, nemělo by jimi být ani naše město, naše nejbližší životní prostředí.
Pokud vás téma zajímá podrobněji, přečtěte si vynikající text, kteří sepsali naši odborníci Václav Vojíř a Jiří Horák.