„Únor bílý, pole sílí.“ Asi nejznámější pranostika na téma bílé peřiny v přírodě hovoří za všechno. Když bohatá sněhová nadílka roztaje, půda z ní získá mnoho vláhy. Nasytí se dostatečně i podzemní vody a v létě pak bývá vláhy dostatek. To se samozřejmě promítne do velkého množství ovoce a zeleniny, které sklidíte. Zkrátka v únoru by mělo sněžit a mrznout, protože jak se říká:  „Je-li únor mírný, rok bude bídný.“

„Jestli na Hromnice mrzne a sněží, úrodný rok nato běží.“  

Správná zima v únoru je dobrá i pro leccos jiného:  „V únoru sníh a led – v létě nanesou včely med.“

Češi jsou národem houbařů, a ti by měli podle lidového moudra bílou nadílku také vítat: „Není-li v zimě sněhu, nebude v létě hub.“ Je to pochopitelné – houby potřebují vláhu a v suchých letech jich mnoho neroste.

Únorový déšť však také není důvodem k jásotu: „Jestli únor honí mraky, staví březen sněhuláky.“ Tedy pokud únor proprší, můžeme podle pranostiky očekávat, že se k nám zima spojená se sněhem vrátí ještě v březnu.

A to není příliš dobré, protože: „Nezamrzne-li po celou zimu kámen ve vodě, potom mrazy uhodí až v březnu a tu zima bývá nejkrutější.“ Totéž signalizuje i rčení: „Leží-li v únoru kočka na slunci, jistě v březnu poleze za kamna.“