1. Bývají „překážkou rozvoje“ MČ. Přitom je známo, že čím starší strom, tím větší odpovědnost neseme za rozhodnutí o jeho osudu. Ne proto, že by byl hezčí než mladý, ale protože je součástí systému, který nás přesahuje. Rozhodnutí o stromu není jen technická záležitost. Není to jen otázka bezpečnosti a estetiky. Ve skutečnosti je to rozhodnutí o krajině, ve které žijeme, o vodě, stínu, půdě i o kvalitě našeho prostředí. Náhrada neznamená stejný strom, ale znamená náhradu stejné role až za dlouhou dobu v budoucnu.
2. Individuální doprava klade velké nároky na parkovací místa. Na krajinu a na zeleň ve městech klademe stále větší nároky. Chceme parkovat co nejblíž, vést nové sítě a rozšiřovat komunikace.
   Jenže strom potřebuje prostor pro kořeny, vodu, nezničenou půdu, čas. Je to tedy dilema čas versus pohodlí.
3. Ze stromů padá listí. Někteří lidé chtějí mít „uklizeno“. Pokud není na hrabání listí odkázána stará nemohoucí osoba, považujeme tento důvod za velmi krátkozraký a hloupý.
   Starý strom je výsledkem desítek let růstu a adaptace. Jeho ekologickou funkci nelze nahradit jedinou výsadbou. Proto je ochrana starých stromů jednou z nejdůležitějších priorit péče o zeleň.
4. Strom je příliš vysoký a bývá strach z jeho pádu. Kácení by mělo být až tou poslední možností. Alternativní možností je redukce koruny. Tedy snížení jeho výšky a zkrácení větví. Starý strom zadržuje vodu v krajině i ve městě, ochlazuje okolí, vytváří mikroklima a poskytuje prostor ptákům, hmyzu a dalším organismům. Toto vše není na první pohled vidět, ale je to klíčové. Proto je nutné uvažovat o každém zásahu v širších souvislostech. Např. co roste okolo? Jaké druhy tu máme a v jakém množství? Jaká je kvalita půdy a dostupnost vody? Jakou funkci strom plní?

Často slýcháme jednoduchou logiku: „Pokácíme a vysadíme nový.“ Jenže mezi nově vysazeným stromkem a stoletým stromem je rozdíl několika generací. A navíc, nově vysazené stromky se už takového věku s největší pravděpodobností nedožijí. Důvodem jsou klimatické změny s velkými výkyvy teplot, s oteplováním, s nedostatkem srážek během dlouhých období, znečištěním ovzduší hlavně z dopravy. Nově vysázeným stromům není věnovaná potřebná péče, aby se adaptovaly na nové prostředí.

O kácení by měli rozhodovat odborníci-arboristé a specialisté na stromy, nikoli pocit nebo tlak na rychlé řešení. Bohužel právě pocit a tlak často dominují. Oproti tomu mladý strom ještě nestíní, nezadržuje vodu, nemá vyvinutý kořenový systém, nezachytává prach, ani nenabízí úkryt ani potravu pro živočichy.

Václav Vojíř
Jiří Horák